Vsemozne

Vysvetleni proc jsem nenapsala pres tri mesice nemam:) Nechtelo se mi a stejne se vsemi lidmi, ktere to, co pisu fakt zajima (aspon doufam) jsem tak aspon trochu v kontaktu (promin klarko vichova, ze jsem ti uz takovou dobu zas nenapsala:D). No pokud tohle prece jen ctete, tak je to fakt velkej uspech, ze jsem ten clanek dokoncila. Co se delo za dobu, co jsem nenapsala. Celkove skola furt stejny. Akorat zacala softbolova (pro kluky baseballova) sezona, tak se znazim chytat ten pitomej micek a neschytat to do obliceje a moc to nejde.. Teda jeste me netrefili, ale nebylo k tomu daleko. Zapasy nehraju, pac mame dost lidi v tymu a ja definitivne patrim k nejhorsim, ale asi mne to ani moc nevadi:D To je asi jedina zmena, co se tyce skoly. Pocasi je strasny. Vcera tu snezilo. Ale obcas je zas uplny skoro leto, tak nevim. Pred par dny jsem byla ve Washingtonu DC. Musim rict, ze fakt moc pekny. Ani bych to nenazvala "city". Aspon ta cast, kde jsem byla. Spis takova plocha se spoustou muzei a pamatek. Spoustou pamatek. Ale vsechny tak nejak hodne podobny. Dost me prekvapilo, ze ve vsech tech pamatkach se objevuje reckej sloup. Uplne vsude. A jsou bily. Vsechny. Ale to asi vsichni vite z filmu. Ja si jak ve filmu pripadala, jak jsem tam prochazela. Jinak je to mesto stromu. Neskutecny mnozstvi a vsechny krasne rozkvetly, ruzovy. Asi dva dny jsme prespali u mamciny segry v dome ve Virginii. V takovy pekny ctvrti, vsechny domy vypadali jak od bohatejch lidi, ale prej je to tam normalni. A hrozne cisto. Snad mam nejaky fotky. Ale bydlet bych tam nemohla. Je to ctvr jak delana pro rodinky s malymi detmi.. A nikde kolem nic kdyz nepocitam jedno nakupni centrum a restaurace. No v DC jsme pak byli v jedny restauraci a meli tam 5 druhu piv a z toho jednu Plzen! A ja si ani dat nemohla:( Ale cucla jsem si od tatky. Uz se tesim domu:D Nevim, co psat, to je asi duvod, proc jsem sem nepsala. No myslim, ze napisu jeden clanek na uzavrenou nekdy za mesic a pak uz hura zpet do Cech. Mejte se!

Pulka pobytu v USA

Za tyden a něco to bude presne 5 mesicu, co jsem v USA. Nevim, jestli ten skolni rok zatím utika tak rychle jen mne, nebo i Vam. Kazdopadne za poslední mesic, dva, se toho dost zmenilo v mem pohledu na život tady. Jak se blizim k pulce, zacinam si uvědomovat, jak to hrozne leti a ze za chvili uz jedu vlastne domu. Co bych za to před dvema mesici dala. Vsechno. Ale ted.. Nejak mi zacina docházet, ze taky třeba prijedu dobu a bude to uplne stejny, jako když jsem prijela sem. Budu sedet na posteli a nebudu vedet co by.. Ale to je ještě daleko. I presto musim myslet na to, ze je to uz 5 mesicu, a ja neudelala vůbec nic a moje angličtina je.. Radsi nemluvit. Z angličtiny jsem fakt hluboce zklamana. Budu se snazit vic ucit, ale ono jen drtit se slovicka nepomaha. Zkratka bojim se toho, ze se na konci školního roku ohlidnu zpet a reknu si, co ja jsem vlastne za ten rok dokazala..? Nic… Proto nechci, aby to tak utikalo. Domu se tesim, to ne, ze ne.
Tak jaci jsou vlastne americani. Usmevavi, pretrhnou se, aby vam nabidli pomoc, ale to, ze vam ji nabidli uz další den třeba ani nevedi. Ta pretvarka a prehnanej radoby optimismus me nekdy tak vytaci. Když něco udelate spatne, tak to nevadi, protože jste stejne nejlepší! Vsichni jsou nejlepší A vsichni jsou si rovni. Vsichni by měli jit na vysokou skolu, protože vsichni by měli mit tu moznost. Ale to ze tam polovina lidi jde jen proto, aby kalila nonstop za peníze rodicu, to uz moc lidi nezajima. A to, ze na to polovina tech lidi inteligencne nemá a skolu nedodela, to taky nikoho nezajima. Povim vam pribeh, co se mi ted stal. Měly jsme se segrama zapas v basketu. Oni jsou obe v lepsim tymu nez ja, ale ja u tohohle byla. Holky prohraly skoro o 40 bodu (56 ku 20 nebo tak nejak). Bylo to hrozny. A uz bylo po zapase a my otvirali dvere u auta, když z druhy strany silnice přiběhla zenska, maminka nekoho z tymu protihracu, kteří vyhrali. Prisla a říká sezam „good game“ a ze hraly dobře, nebo něco v tom smyslu. Tak holky se tak usmivaly. Nasedli jsme do auta a host mum se ptala, co ta zenska chtela, tak holky rikaly, ze jim prisla rict „good game“ (lidi si to tady takhle rikaj). A host mum na to, ze to bylo od ty pani hezky. A ja se zeptam: „Ty myslis, ze to bylo od ni hezky“? A host mum: „Jo, myslim si, ze to bylo od ty pani hezky prijit holkam rict, ze hraly dobře“. Byla trochu vytocena, když mi to opakovala. Ja ale nemohla uverit svým usim. Dyt prohraly nehorázným způsobem. Dyt to od ty zensky byl vysmech.. No nejspíš ne.. Americani holt takovi asi jsou. A vzdycky vam reknou: „good game“, i kdybyste nedali ani kos.. Tak to bylo trochu zamysleni nad jinou povahou amiku..
Tenhle prispevek pisu navickrat, pac jsem nejak lina.. Ted se mi nic uz psat nechce, ale chci to konecne pridat na blog, tak snad napisu brzo, jak probeh silvestr, jaky bylo YFU meeting a první snowday..
Mejte se krasne

Vanoce

Psala jsem docela nedavno, ale zrovna nemam co delat. Mam tak trosku opet depku, ktera nastesti teda neprisla na Stedrej den, jak jsem ocekavala, ale presto se dostavila. Spis je to ale kvuli vecem tady, z ceho jsem spatna. No zacneme teda ale o tech Vanocich. 24. jsem vztavala jako normalne o vikendu asi v 10 rano. Nikdo tady tenhle den moc nehroti, tak jsem se sla projit. Kdyz jsem se vratila, dala jsem si sprchu a zacala pomahat s pripravou "vecere" (dinner=vecere, ale byl to spis obed, zacli jsme jist kolem 2 odpoledne). Na obed prisel i "deda s babickou", kteri bydli v druhy casti domu. Meli jsme krocana, bramborovou kasi, stuffing, fazole a kukurici. Proste typicky jidlo pro thanks giving. Potom jsme sli myslim na chvili bruslit ven na jejich jezirko a kolem 5 zacli rozbalovat darky. Pro americany je to totalne netypicky rozbalovat darky 24. vecer, ale rodice myho host taty jsou z evropy, tak to tak nejak prejali.. Bylo to hezky. Vzdycky nekdo vybral darek a podal ho tomu, komu patril a mel pritom na hlave santaclausovskou cerveno-bilou cepicku s bambuli. Skoda, ze v tom nemam fotku. No dostala jsem nejaky obleceni a nausnice a nevim, co jeste. Docela jsem koukala. Normalne jsem dostala tolik darku, co vetsina ostatnich "normalnich" clenu rodiny. Potom jsme jeli na 9 do mistniho kostela na "Stedrovecerni msi". Bylo to zajimavy. Zpivali jsme a cetlo se z Bible. Dobre, popravde byla to trochu nuda, jeste navic, kdyz jsem tomu moc nerozumnela, ale primelo me to trochu opet se zamyslet nad nabozenstvim. Stale to nechapu a asi ani nepochopim. Vira asi neni vec, ktere se da rozumet, ktera se da chapat, musite proste verit. Spis jsem se ale zamyslela nad tim, jako oni to s tou virou maj. Jak to treba chape muj 14ti letej host-bracha? Mluvili jsme u obeda nedavno o krestanstvi s tim mym host-dedou a on, jestli jsme my, Cesi, vic katolici nebo protestanti a ja normalne nevedela, co rict.. A skoro jsme se taky pohadali.. No ne, jen tak pak uz se moc vyptavali a ja proste nevedela, jak jim vysvetlit, ze v Cechach lidi az tak moc verici nejsou. A pak meli nejakou narazku na Katolickou viru. Coz me totalne nastvalo. Nejsem ani katolik, ani protestant ani nic, ale oni jsou prece vsichni Krestani, tak jak se muzou navzajem urazet??? Nechapu..
25. rano jsme sesli dolu do obyvaku a tam mel kazdej na kresle svoji "ponozku" a vni ruzny sladkosti atd. Coz ovsem nebylo vsechno, ta ponozka byla oblozena dalsima darkama. Ja dostala caj, sampon, zabky na leto, tilka, bramburky, kartacek a pastu na zuby. No takovy uzitecny veci, ale mela jsem fakt radost, to jsem byla az dojata. Pak jsme jeli na velkej obed k host-mum mamce = host babicce. Tam se seslo asi 20 lidi - velka rodina. Meli jsme k jidlu sunku, opet fazole, dost dobry na kousky nakrajeny brambory, brusinkovou marmeladu.. Bylo toho dost, nejak uz si to nepamatuju. No pak uz jsme asi v 7 vecer jeli zas domu a uz nevim, co jsme delali. Po Vanocich jsem toho moc neudelala. Zacli basket treninky, trochu jsem se snazila zapracovat na anglictine, ale nemyslim si, ze bych za tech par dni udelala buhvijakej pokrok.
Vcera jsme byli u sestriny kamosky doma. Mela tam pres noc asi 10 holek, co maturovaly minulej rok. A reknu jen jedno. Nektery americani se nezdaj:D No ale nerozumela jsem moc a taknejak jsem si pripadala, ze tam vubec nepatrim. Proste bavili se o lidech, ktery jsem neznala, v jazyce, co porad neni jako muj rodnej.. A navic to byly samy holky..
Nejvyssi cas prestat psat. Mejte se vsichni krasne:)

New York City trip a dalsi novinky

Dnesek jsem naprosto promrhala nic nedelanim (sedenim u pocitace) a snazenim se napsat jednu blbou esej, ktera mi zabrala celej den. A protoze je teprv pul paty a mne se nechce do uceni se anglictiny ci spanelstiny (moje asi tejden stary predsevzeti, ktery uz denne nedodrzuju, tak jsem se rozhodla ze udelam aspon polo-produktivni vec - napisu na blog.
Jak je v nazvu, tenhle clanek bych mela venovat nejspis NYC. Nebudu hned psat svuj nazor na NYC, nejdriv napisu, jak ten den tam probehl. Vztavali jsme asi v 6 rano, tudiz jsem tri a pul hodky v aute nastesti prospala. Prijeli jsme do garaze (stejny jako treba v Liberci nebo kdekoliv jinde) a vystoupili. Prostli jsme kus mestem k rece Hudron, kde jsme se po nejakym tom cekani nalodili a jeli na projizdku kolem Manhattanu. Mohla jsem se pokochat vsema tema obrovskejma mrakodrapama a hlavne sochou svobody:) (fotku dam na fb)... Kdyz si clovek vezme, ze navic NYC neni jen Manhattan ale dalsi 4 ctvrti, tak je to neuveritelne obrovsky a takhle zdalky ohromujici, ale nerikam nadherny. Csechno je sedivy a tak nejak stejny. Po projizdce lodi jsme opet prochazeli mestem a nasli takovou mensi restauraci s pouze cernoskou obsluhou a krasnym designem sten a tak. Vazne se mi tam libilo. Po obede jsme sli k Empire State Building a kdyz jsme zjistili, ze bysme museli hodinu cekat na to, dostat se nahoru, tak jsme to vzdali a ja si radsi nakoupila veci v obchode se suvenyrama:) Nevidela jsem Central Park, coz me hodne mrzi a Time Square jen z dalky... No ale nejvetsi zazitek bylo Radio City a Rockettes, na ktery nas moji host - rodice vzali. Je to asi 50 zenskejch, "tancujicich" v mini satickach, ale maj to vyborne sladeny a fakt to bylo dobry!! Potom jsme vysli ven (to uz bylo 6 vecer)a trvalo nam asi hodinu projit tri bloky k autu, protoze tam bylo ohromny mnozstvi lidi... No, tak to by bylo strucne moje NYC... Jinak muj dojem. Uz jsem to psala kamoskam, asi uz se nedokazu z niceho radovat, kdyz me nenadchne NYC, ale proste se nestalo. Nezamilovala jsem se a ani nemam potrebu se tam vracet. Ne na ty mista, ktery jsem videla. Urcite bych se ale chtela vratit, abych treba zjistila, ze je to i jiny, a co na tom ty vsichni lidi videj. Je to obrovsky, to jo...
Mimo NYC.. Ve skole stale stejne. S basketbalem mi rapidne ubylo casu na zoufani si, tak se mam vcelku i lepe. Nemam ale uz tolik casu na skolu, tak to nejde tak snadno, ale prece jen. Proti gymplu je tohle vazne materska skolka. Dala jsem si dalsi predsevzeti. Chtela bych si udelat statnice z aj az se vratim. Myslim si, ze je to nemozny, s tim, jak na tom jsem ted. Jsem tu 4 mesice a umim jenom rychleji mluvit. To je tam cele, v cem se lisim od mych spoluzaku v cr. Gramatika nebo slovni zasoba zadna.. Vim, ze to sem pisu porad a asi stale jenom doufam v zazrak, ze to jednou proste "prijde"... Blizej se Vanoce, ale ja stale vubec necitim Vanocni atmosferu. Asi je to dobre, protoze by se mi jinak hrozne stejskalo, ale uz se stejne tesim, az mi dojde balicek od mamky a ja se podivam na Popelku. To o Vanocich proste musim:) (Mami doufam, zes ji poslala!!:D) Co dal. Uz je to tak tejden, dva zpatky co jsme zdobili stromecek a my host rodice na me, ze uz tam mam od nich darek a at to rozbalim. Tak ja teda ze jo a rozbalim to a tam fotak... Oni uz se proste nemohli divat na to, jak se nemuzu dokopat k tomu nejakej fotak si koupit, a tak mi ho koupili k Vanocum. Byla jsem vazne dojata a nejdriv jsem ho ani nechtela, pac mi pripadalo, ze si to nezaslouzim, ze zadna rodina nejsme, ze oni me tak neberou a ja je taky ne.. No ale kdyz se nad tim tak zamyslim.. Oni me precejen asi maj trochu radi:) A ja je koneckoncu, presto ze mame jiny nazory a vubec jsme totalne jiny, taky.. Vcera to byly ctyri mesice co jsem tady a ja se za dva a neco mesice chystam navstivit svyho kamarada, taky exchange studenta, v Atlante. Tesim se uz hrozne, i kdyz jeste ani nevim, jestli to vyjde. No a az se vratim z Atlanty, tak uz to bude jen tri mesice a mate me zpet v Cechach:) Tesim se! Mejte se hezky...

Den Dikuvzdani a dalsi...

Tak za prvy se moc omlouvam, jak dlouho jsem se neozvala. Ti, co jim nepisu emaily, si ted asi myslej, ze jsem se tady ztratila v tech lesich, co jsou vsude kolem:D Ne, není to o tom, ze nemam cas, jsem jen lina a vecer místo abych jsem napsala si radsi pustim nejakej film… Az na Thanks giving a na to, jak rychle se blizej Vanoce je asi vse porad při starem.
Den Dikuvzdani. Tenhle rok to byl čtvrtek 25. listopadu. Prijela cela host-tatova rodina. Dva bratri a jedna sestra s manzelem (ti dva zijou castecne v Nemecku, castecne v Belgii). Vsichni byli moc mili a ja byla stastna, ze je plnej barak. Obzvlast s Dianou, host-tatovou sestrou jsem hodne povidala a vazne jsem si s ni rozumela. Asi to bude tim, ze zije v Evrope Dokonce me pozvala, abych je prijela nekdy navštívit, ale moc si nemyslim, ze bych fakt jela. Uplne me mrzelo, když vsichni odjizdeli.. No thanks giving dinner – obed. Měli jsme krocana, stuffing (nadivka?), squash (coz je nechutna věc, která vypada jak rozmackana dyne a chutna odporne, ale vsichni to tu buhviproc milujou), bramborovou kasi, fazole, kukurici, ovocnej salad, marshmallow salad s ananasem, vinem a jogurtem, bananovej a zazvorovej chleba a nevim co vsechno ještě. A tohle vsechno jsem videla Grega si pekne smichat dohromady na taliri.. No co, v zaludku je to stejne vsechno dohromady:D A když jsme to vsechno snedli (teda ne vsechno, zbytky jsme jedli ještě tejden), tak jsme měli ještě apple pie (jablkovy kolac) a pumpkin pie (dynovy kolac), coz byly podle me asi dve nejlepší věci na celym obede Pak uz jsme jen cely odpoledne a vecer jen sedeli a povidali. Bylo tu vazne dost lidi, tak to ani nuda nebyla.
Po dni dikuvzdani jsme měli patek volno a ještě celej vikend. Videla jsem podruhy Harryho Pottera 7, první část a vcelku se mi to libilo, i když musim uznat, ze tam bylo i dost nudnejsich casti.. Nejlepsi stejne byla ta část, kde jim Lunin tata vypravi tu pohadku o relikviích. To bylo uple krasny se na to koukat. No jinak jsem asi nic moc nedala, když nepocitam věci do skoly a jen takovy poflakovani.
Škola tenhle tejden nebyla nic moc, ani si nepamatuju nic dulezityho. Kazdej den jsme měli trenink. Teda vlastne jedna věc. Na hodinach angličtiny jsme se zabejvali řeckými bájnými bohy a kazdej musel před tridou prezentovat boha jemu urcenyho v první osobe. Takze ja jsem mela mluvit o Pandore (v první osobe). Ucitelka mi to dokonce dovolila precist a ne to rikat z pameti jako ostatní, coz byla mozna chyba, protože jsem se hrozne zadrhavala a konec uz jsem stejne necetla, protože jsem se ztratila, tak jsem to proste nejak okecala. No nervozni jsem byla hrozne a pekne jsem to zvorala, ale vsichni mi tleskali jak divi,protože jsem… exchange student. Nemuzu si pomoct, ale znova musim napsat, co to znamena byt exchange student. Nikdo se s vama nesnazi navazat nejaky vetsi pratelstvi, protože za rok stejne odjedete a jste proste jina skupina nez vsichni ostatní. Nechci rict, ze jste podradny jim, to ani ne, ale proste jini.. Některi exchange to asi takhle nemaji, ale ja to proste tak vidim. I na basketu me třeba vsichni vic chvalej a podporujou, když se mi nahodou něco povede, ale když se pak v satne bavej, jak se o vikendu sejdou, tak me uz nepozvou… Takze tak. Minule na me jeden kluk na chodbe zavolal: „Hi Alina“. Pak se opravil: „Tereza“. Pro vysvetleni, Alina byla minulej rok exchange studentka z Nemecka (blondýnka, podobna mi fakt nebyla, ale byla to proste exchange studentka…)
Včera jsme byly nakupovat. Ja a segry. Chteli jsme nakoupit něco na Vanoce, ale nic jsem nekoupila a zjistila jsem, ze koupit jim vsem darky bude asi ještě mnohem tezsi, nez jsem si myslela. Zato jsem zas utratila peníze za věci na sebe. Musela jsem si koupit cerny kalhoty a bilou kosili na vanocni koncert. Takze ty věci si obliknu tak dvakrát, ale vyhodila jsem za ne tolik. Stve me to. Jenze jsem je fakt potrebovala. Jo taky jsem si zkousela saty na něco jako prom, co maj v lednu a zjistila jsem, ze fakt musim něco delat – nejist. Vypadala jsem hrozne. Saty na telo fakt ne. Nakupy me ale totalne vycerpaly (jako obvykle), a tak jsem si místo předsevzetí hubnout koupila svacu – kousek pizzi a pak ještě mela veceri s rodinkou – hamburger v burger kingu:D
Jo musim napsat o rodince. Porad me hrozne stvou takovy maliskosti, ale o tom snad sem nebudu ani psat. Minule jsem ale umyla, i když se mi fakt nechtelo, nadobi a poprvy se dockala podekovani. A to, ze mi podekovali fakt pekne a víckrát, tak jsem mela hroznou radost:D No a tak jsem naivne dneska kuchyn uklidila znova, s predstavou, ze se třeba naucili tomu pitomymu sluvku „diky“, ale asi to minule byla nejaka záhadná vyjmka:D
Tak se mejte a ja se zas pokusim napsat…

Dalo mi opravdu hodne práce se dnes k tomu dokopat a napsat sem, ale kdybych to neudelala, tak nenamipu asi zas tak tejden. No hlavni Inko je, ze jsem zacala hrat basketbal. První trenink jsme měli v pondeli a dali me do tymu ne se stejne starejma , ale s patnacti, šestnácti letejma holkama, coz jsem teda opravdu necekala. Byla jsem z toho vazne spatna a stvalo me to tady celkove, ze jsem furt jen s mladsima deckama, pritom doma uz jsem prakticky dospela.. No bylo mi fakt do breku a mela jsem vztek. Dneska jsme měli treti trenink a když vidim, co delaj ty starci holky, tak musim nejen uznat, ze treneri udelali dobře, ze me dali do tymu s mladsima, ale i, ze jsem vlastne rada, ze to udelali. Jako jsem horsi nez vetsina tech patnáctek, protože ony uz maj za sebou aspon dve sezony basketu a ja to prakticky v zivote nehrala a když k tomu pridam, jaky jsem poleno na sporty obecne.. Tod (tot? Nemam tuseni..) tedy vse o basketu.
Dnes jsme byli na dalším college vylete. Videla jsem dve další americky vejsky a musim rict, ze teda nic moc, ale o to ani neslo. Hlavne jsem se dostala ze skoly, trochu odreagovala, zmeskala vetsinu treninku a mela k obedu to nejlepší kure zatím v americe. Skoro tak dobry jako to, co delame doma. A i kdyby to bylo jen to blby kure, tak to stalo zato:D
O skole. Nevim, jestli vas to vůbec zajima, ale nevim, co sem psat, tak se o tom zminim. Uz od zacatku roku mame takovej project. Moje tema je slavery a celej projekt je o tom, ze na konci roku bude junior year (11 rocnik, v kterym jsem ja) ucit sedmej rocnik o danym tematu. Kazdej zak zvlast. Kazdej ma „k dispozici“ 4 vyucovaci hodiny. Coz pro me znamena, ze budu ty sedmáky ucit o „otroctvi“ a musim si to rozvrhnout do 4 vyucovacich hodin. Jen si to predstavte. Dvacetiminutova presentace na aj konverzaci pro me byl obrovskej problem a ted budu muset mluvit dohromady 2 hodiny. No ma to bejt na konci roku, tak uz snad budu aspon umet dobře anglicky. Problem je ted v tom, ze mam za zejtrek vytvořit celou prezentaci o otroctvi a nemam nejmenší tuseni, kde sezenu informace a jak to stihnu. Mame sice ve skole volno, ale taky mame trenink v tu nejblbejsi dobu. Presne přes obed. Snad to nejak zvladnu. Porad jsem jedna z tech, co se staraj o skolu nejvic, z myho ročníku…
Ještě me tak napada.. Je to zase o tech jejich smesnejch americkejch pravidlech. Par dni zpatky jsem chtela jit s dalšíma lidma místo study hall (volny hodiny, kdy ale musime sedet ve tride) na takovy jedno místo, takovej balkon nad jidelnou. Jsou tam jen stoly a nic zajimavyho, ale je to místo, kde muzete bejt bez dozoru, coz se samozrejme vsem libi, pac na to nejsou zvykli. A muzou tam mluvit nahlas, coz je taky plus. (Boze, jak mi ta škola prijde nekdy vtipna:D) No ale k věci. Pani „ucitelka“ nebo dozorkyne nebo co to je me s nima nechtela pustit, protože nejsem senior (poslední ročník) nebo hanor’s pass (coz znamena, ze mate v podstate samy jednicky, takze mate urcity privilegia). Coz je sice pravda, ale opet me kvuli tomu dost vytocilo, ze jsem junior a vůbec.. Jsem starsi nez vetsina senioru a samy jednicky mam taky, ale musim pockat do čtvrtletí, nez to bude oficiální.. No, tak jsem s nima proste nemohla jit. Nicmene po par dnech jsem dosla za reditelem a on, ze je to v pohode, ze tam klidne chodit muzu a ze s tou učitelkou, co me nechtela pustit, promluvi.. On je fakt milej
Dal. Moje angličtina. Stále neprisel ten skok, kterej tak bedlive ocekavam. Coz o to, mluvit zvládám vcelku rychle, ale uroven jazyka.. Slovni zasoba je fakt na nic. Další problem je slang a sprosty slova. Nikdo mi neslusny vyrazy nechce vysvětlovat. Jenze ja zacinam mit strach, ze se vratim do cech a nebudu umet ani anglicky nadavat:D Dyt se snad říká, ze nadavat vetsinou umite v cizim jazyce nejdřív, no u me to tak není:D Ne ze bych to musela používat, ale fakt bych nekdy rada spoluzakum rozumela a dost často se to kvuli hovorovejm nebo sprostejm vyrazum proste neda.. Takze angličtina stále nic moc no…
Poslední věc. Dnes jsem mluvila s Gregem (tata) o jakoby mejch pravech a proc me tak hlidaj atd. Bylo to fajn, takovy otevreny a mnohem lepsi, nez o tom mluvit s Elaine. No je to hold chlap, a ne zenska, tak to asi bude tim:D Kazdopadne oni maj proste na me nahled, ze jsem porad dite a ze me musej hlidat a nejvic se bojej o to, ze maj za me zodpovědnost. (Co kdyby me nedejboze srazilo auto, když jedu s kamarádem do kina?) V americe se proste vsichni furt soudej, tak si myslim, ze i o to muzou mit strach.. Bude to asi tezky aspon trosku zmenit jejich nazor, ale uz jen rikanim svejch nazoru se jim snazim ukazat, ze to proste v Evrope chodi jinak (mami, tati nebojte, rikam to ve vsi slusnosti)