Cesta

Odlitala jsem v 6 rano z Prahy.. Jelikoz to bylo 18. 8. a ja mela 17. narozky (navic osmnacty) musela jsem to jit aspon trochu zapit a zaroven "oslavit" muj odjezd.. Cesta do Prahy v pohode, chtela jsem spat, ale nejak se mi to nepodarilo. Pak jsem nasedla s dalsima peti exchange studentama na letadlo smer Frankfurt. Tyjo kdyz se to letadlo zvedalo ze zeme a ja si zacla trochu uvedomovat, ze se loucim na rok s ceskou republikou, byl to docela zazitek.. Z Frankfurtu jsme leteli do Chicaga, kde jsem si uvedomila (ne, ze bych to predtim nevedela nebo by me to nenapadlo), ze Amerika jako "svobodna a otevrena" źeme je nejvetsi kec jakej jsem kdy slysela.. Kdyz jsem totiz stravila pul hodinky rozbalovanim kufru, vylejvanim vina a naslednym vyhozenim flasky jen proto, ze nejakej typek nemel dobrej den a uletelo mne kvuli tomu letadlo, byla jsem poradne psychicky vydeptana a uprimne se mi chtelo domu.. No nic, ctyri hodky jsem si pockala na dalsi let.. A na letisti uz na me cekala "prijezdova" rodinka. Ma asi 8 clenu, ale nejsem si uplne jista, jestli jsem na nekoho nezapomnela:D Muminka z tyhle rodiny je hlavni osobou od YFU pro stat New York a zarizuje, aby se axchange studentum nasla rodina. Ja uz svoji budouci rodinku taky mam. Zije asi hodku cesty od New York city (prej), tak jsem zvedava.. S moji anglictinou je to zatim velice bidny a to doslova.. Nejsem schopna moc rozumet, natoz mluvit. Pokud si tohle cte nekdo z moji tridy: "Makejte na sobe dokud to jde, oni mluvej fakt jinak:D"..
Momentalne tu sedim a premejslim, jestli jit dolu za ostatnima a snazit se necemu rozumet nebo se jit osprchovat a lehnout.. Vim, co bych delat mela, ale taky vim, jak se mi hrozne nechce.. God bless America:) Btw. vsude tu maj americky vlajky a to tak ze fakt na kazdym baraku..
No nic, mejte se tu hezky:)