Den Dikuvzdani a dalsi...

Tak za prvy se moc omlouvam, jak dlouho jsem se neozvala. Ti, co jim nepisu emaily, si ted asi myslej, ze jsem se tady ztratila v tech lesich, co jsou vsude kolem:D Ne, není to o tom, ze nemam cas, jsem jen lina a vecer místo abych jsem napsala si radsi pustim nejakej film… Az na Thanks giving a na to, jak rychle se blizej Vanoce je asi vse porad při starem.
Den Dikuvzdani. Tenhle rok to byl čtvrtek 25. listopadu. Prijela cela host-tatova rodina. Dva bratri a jedna sestra s manzelem (ti dva zijou castecne v Nemecku, castecne v Belgii). Vsichni byli moc mili a ja byla stastna, ze je plnej barak. Obzvlast s Dianou, host-tatovou sestrou jsem hodne povidala a vazne jsem si s ni rozumela. Asi to bude tim, ze zije v Evrope Dokonce me pozvala, abych je prijela nekdy navštívit, ale moc si nemyslim, ze bych fakt jela. Uplne me mrzelo, když vsichni odjizdeli.. No thanks giving dinner – obed. Měli jsme krocana, stuffing (nadivka?), squash (coz je nechutna věc, která vypada jak rozmackana dyne a chutna odporne, ale vsichni to tu buhviproc milujou), bramborovou kasi, fazole, kukurici, ovocnej salad, marshmallow salad s ananasem, vinem a jogurtem, bananovej a zazvorovej chleba a nevim co vsechno ještě. A tohle vsechno jsem videla Grega si pekne smichat dohromady na taliri.. No co, v zaludku je to stejne vsechno dohromady:D A když jsme to vsechno snedli (teda ne vsechno, zbytky jsme jedli ještě tejden), tak jsme měli ještě apple pie (jablkovy kolac) a pumpkin pie (dynovy kolac), coz byly podle me asi dve nejlepší věci na celym obede Pak uz jsme jen cely odpoledne a vecer jen sedeli a povidali. Bylo tu vazne dost lidi, tak to ani nuda nebyla.
Po dni dikuvzdani jsme měli patek volno a ještě celej vikend. Videla jsem podruhy Harryho Pottera 7, první část a vcelku se mi to libilo, i když musim uznat, ze tam bylo i dost nudnejsich casti.. Nejlepsi stejne byla ta část, kde jim Lunin tata vypravi tu pohadku o relikviích. To bylo uple krasny se na to koukat. No jinak jsem asi nic moc nedala, když nepocitam věci do skoly a jen takovy poflakovani.
Škola tenhle tejden nebyla nic moc, ani si nepamatuju nic dulezityho. Kazdej den jsme měli trenink. Teda vlastne jedna věc. Na hodinach angličtiny jsme se zabejvali řeckými bájnými bohy a kazdej musel před tridou prezentovat boha jemu urcenyho v první osobe. Takze ja jsem mela mluvit o Pandore (v první osobe). Ucitelka mi to dokonce dovolila precist a ne to rikat z pameti jako ostatní, coz byla mozna chyba, protože jsem se hrozne zadrhavala a konec uz jsem stejne necetla, protože jsem se ztratila, tak jsem to proste nejak okecala. No nervozni jsem byla hrozne a pekne jsem to zvorala, ale vsichni mi tleskali jak divi,protože jsem… exchange student. Nemuzu si pomoct, ale znova musim napsat, co to znamena byt exchange student. Nikdo se s vama nesnazi navazat nejaky vetsi pratelstvi, protože za rok stejne odjedete a jste proste jina skupina nez vsichni ostatní. Nechci rict, ze jste podradny jim, to ani ne, ale proste jini.. Některi exchange to asi takhle nemaji, ale ja to proste tak vidim. I na basketu me třeba vsichni vic chvalej a podporujou, když se mi nahodou něco povede, ale když se pak v satne bavej, jak se o vikendu sejdou, tak me uz nepozvou… Takze tak. Minule na me jeden kluk na chodbe zavolal: „Hi Alina“. Pak se opravil: „Tereza“. Pro vysvetleni, Alina byla minulej rok exchange studentka z Nemecka (blondýnka, podobna mi fakt nebyla, ale byla to proste exchange studentka…)
Včera jsme byly nakupovat. Ja a segry. Chteli jsme nakoupit něco na Vanoce, ale nic jsem nekoupila a zjistila jsem, ze koupit jim vsem darky bude asi ještě mnohem tezsi, nez jsem si myslela. Zato jsem zas utratila peníze za věci na sebe. Musela jsem si koupit cerny kalhoty a bilou kosili na vanocni koncert. Takze ty věci si obliknu tak dvakrát, ale vyhodila jsem za ne tolik. Stve me to. Jenze jsem je fakt potrebovala. Jo taky jsem si zkousela saty na něco jako prom, co maj v lednu a zjistila jsem, ze fakt musim něco delat – nejist. Vypadala jsem hrozne. Saty na telo fakt ne. Nakupy me ale totalne vycerpaly (jako obvykle), a tak jsem si místo předsevzetí hubnout koupila svacu – kousek pizzi a pak ještě mela veceri s rodinkou – hamburger v burger kingu:D
Jo musim napsat o rodince. Porad me hrozne stvou takovy maliskosti, ale o tom snad sem nebudu ani psat. Minule jsem ale umyla, i když se mi fakt nechtelo, nadobi a poprvy se dockala podekovani. A to, ze mi podekovali fakt pekne a víckrát, tak jsem mela hroznou radost:D No a tak jsem naivne dneska kuchyn uklidila znova, s predstavou, ze se třeba naucili tomu pitomymu sluvku „diky“, ale asi to minule byla nejaka záhadná vyjmka:D
Tak se mejte a ja se zas pokusim napsat…